Na MČR ČSKe bez titulu nic moc, ale…

11.12.2019 Admin

Na titulek nejsme v dějinách našeho klubu příliš zvyklí, ale protože jsem za ty léta realista a zázraky nečekám, musíme se spokojit řekněme s málem. Můžeme si rozebrat proč není lépe, ale v drtivé většině jde o to, že nám chybí smysl pro priority, loajalita a zapálení pro věc. A proč jsou před námi úspěšnější kluby? Buď mají štěstí na talenty, nebo jejich sportovci nekličkují mezi více trenéry a nebo prostě mají štěstí, že mají sportovce,kteří karate žijí. Nic jiného za tím nikdo nehledejte.

Než si trošku rozebereme MČR a dostaneme na pozitivnější momenty, je neomluvitelné, že ti starší „jajánci“, kteří by měli ty mladší učit týmovému duchu, naprosto zklamali a mrzí mě, že jsem některým stv Dan udělil. Zatímco ti menší v sobotu své starší kamarády v hojném počtu povzbuzovali, v neděli až na pár výjimek marně čekali, že je ti starší přijdou povzbudit. Co k tomu dodat. Od těchto není možné ani super výsledky čekat!

Co se týká prvního dne, určitě gratulace Zuzce Augustinové za 2.místo. I finálová kata hezká, ale co se týká taktiky výběru? To se mě netýká, na to jsou jiní. V kategorii masters je už po více let zahuštěno, a tak maximální gratulace za 2.místo Veronice Jelínkové a za bronz Hance Vašíčkové. Jsou určitě pro náš klub důležitá stříbra v podobě Nikoly Jůzové kata U21, Filipa Smutného kata junior a Libora Podroužka v kumite muži. 3.místa ještě vybojovali Jan Přibyl kata masters a Tomáš Kouba kumite junior. 5.místa jsou sice z určitého pohledu zajímavá, ale vzhledem k možnostem těch, kteří je získali, jde spíše o prohru.

Druhý den žactvo a dorost. Nerad používám nadsazené výrazy, ale záraky se dějí. To je řeč o stříbru Barborky Šťastné, kde jí teprve 3dny! před MČR sundali po 3 týdnech sádru z ruky. Jenže zázraky se nedějí, ona tím karate žije a že tři týdny neodpočívala, bylo prostě vidět. Obrovská gratulace! Další nečekaně milé překvapení přidal bronzový Honza Stránský. I on měl před MČR více jak týden zdravotní problém, ale i on zabojoval! I zde velký respekt. Pak ještě utekl Mikuláš Pater doslova „hrobníkovi s lopaty“ a tím vybojoval cenné stříbro v kata. Za kumite si určitě za bojovnost zaslouží pochvalu Lucka Paterová, a to by tak asi bylo všechno.

Jak vždy říkám, už mám odslouženo pěkných pár let. Byly, jak se můžete ve vzpomínkách podívat, veleúspěšná léta, úspěšná i méně úspěšná, ne vždy se rodí Pilmannové, občas Tesárkové, Kotěrovy či vytrvalé Hanky Vašíčkové. Oni studovali, pracovali, vše stíhali, omluva z důvodů studia neexistovala a museli být na umření,aby na trénink nepřišli. Od toho se odrážejí výjimeční sportovci. Vyhrávají ti nejlepší a nejobětavější. My trenéři to máme jako poslání, i když vidíme netalentovaného, pracujeme s ním s maximální péčí. To v jiných sportech nenajdete. Možná by nebylo na škodu si tohle někdy uvědomit a při případném neúspěchu zrekapitulovat, že trenér nebude na vině, ale problém je chápaní karate jako zájmový kroužek. Proto mnohdy nejsme schopni ani v průměrné konkurenci zazářit.

Ale protože na konec vše dobré, díky všem rodičům a závodníkům kteří vytrvali a své kamarády s klubu povzbudili, díky obětavé Hance, která se strávila víkend nejen závoděním, ale i koučováním a následně i dík našim rozhodčím Kačce, Jáchymovi i Jindrovi, kteří na tomto postu výborně reprezentovali náš klub.

[ezcol_1quarter]